Byly doby, kdy jste v pražské Paříži sehnali všechno

Tady stával obchodní dům U Města Paříže

Když dneska chcete nakoupit na jediném místě, nejspíš se vypravíte do některého z obřích e-shopů. Ale bývaly časy, kdy se na takové nákupy vyráželo do pražské Celetné. Stával tam obchodní dům U Města Paříže a bylo v něm k mání veškeré módní a oblíbené zboží. Často i takové, které se jinde neprodávalo. Původně to přitom bylo jen malé hokynářství – až postupem času vyrostlo a proměnilo se ve známý evropský obchodní dům, který na sklonku své slavné éry patřil i do baťovského impéria. Bohužel po něm v Celetné nezůstala žádná stopa.

Ale popořádku – začít musíme v roce 1852, kdy malý krámek v Celetné ulici dostal August Goldschmid jako svatební dar od svého otce. Tehdy to byl obchod, ve kterém bylo od všeho trochu, podobně jako v drobných obchůdcích na vesnicích. August ale věděl, že takhle to dál nepůjde a že se musí specializovat. Zvolil si galanterii a měl úspěch – přidával proto další a další artikl. Zprvu vějíře, divadelní kukátka, šperky nebo bižuterii, později i bylinky, čaje, hračky a fůru jiných maličkostí. 

Zákazníkům jeho přístup šetřil čas – nemuseli obíhat desítky obchodů, stačilo zajít ke Goldschmidovi. „Začal budovat to, čemu se až mnohem později začalo říkat jednotkový obchodní dům,“ popisuje Rudolf Píša v knize Příběhy firem, ve které mapuje historii slavných českých podniků světového formátu. 

Největší v Evropě, hlásala reklama

Pod rukama Augusta Goldschmida se obchodní prostory rozrostly tak, že musely být rozděleny na jednotlivá oddělení – v každém se prodávalo jiné zboží pod dohledem specializovaného prodavače. Vznikl tím první opravdu moderní obchodní dům v Praze. Dnes to zní jako samozřejmost, ale v druhé polovině 19. století to bylo sci-fi. Vždyť třeba i známý anglický Harrods se zrodil až o dost později – do roku 1901 to byl jen malý obchod s potravinami. 

August Goldschmid se ve svém obchodním domě hodně zaměřoval na pražskou smetánku a jeho „Paříž“ byla symbolem luxusu. Zvlášť když se v roce 1879 stal c. k. dvorním dodavatelem. „Podnik, kterému byl tento titul propůjčen, se mohl spolehnout na příliv zakázek, protože co bylo dobré pro císaře, bylo skvělé i pro všechny ostatní,“ poznamenává v knize Rudolf Píša.

V roce 1883 přišel do firmy jako společník Augustův syn Karel, který o čtyři roky později převzal celý obchod. „V té době už reklama na obchodní dům hlásala, že jde o největší závod svého druhu na pevnině a prý ani Vídeň, Berlín nebo Paříž nemá takového obchodu,“ stojí v Příbězích firem s tím, že vnitřek obchodu připomínal svým přepychem paláce nebo luxusní vily a denně se do něj přiváželo 60 beden nového zboží. 

Filiálka v centru Berlína

Byla to zlatá éra „Paříže“, protože zboží sem nejen přijíždělo, ale taky odsud mířilo za hranice. Časopis Forbes by o Karlu Goldschmidovi nejspíš jazykem současných start-upů napsal, že měl globální ambice. No, rozhodně chtěl roztáhnout křídla i mimo Prahu, a tak v roce 1888 otevřel filiálku přímo v centru Berlína, zaměřenou na šperky z českých granátů. Jenže o deset let později se odtamtud stáhnul a berlínskou pobočku prodal. To už byl původní zakladatel obchodního domu, August Goldschmid, dva roky po smrti. 

Ruku v ruce s novým stoletím přišly nové příležitosti a nové trendy. A ty bedlivě sledoval i Karel Goldschmid – začal proto prodávat třeba i sportovní vybavení, jako byly tenisové rakety nebo fotbalové míče. K tomu dovážel z Ameriky populární holicí přístroje Gillette. 

Jenže zatímco v podnikání se Karlu Goldschmidovi dařilo, v osobním životě ho stíhala rána za ranou – už se smrtí otce se jen těžko srovnával, v roce 1909 navíc zemřela jeho matka a o rok později taky mladší bratr August. V té době proto dokonce přemýšlel o tom, že se firmy nadobro zbaví. Chyběl jen krůček, aby definitivně rozprodal skladové zásoby a zavřel krám, nakonec si to však rozmyslel. 

Paříž šla k zemi a přišly boty od Bati

Když v roce 1912 zemřel i bratr Hugo, který byl jeho společníkem ve firmě, stal se Karel Goldschmid jediným vlastníkem „Paříže“. To ale byla pro její budoucnost potíž – byl svobodný a bezdětný, neměl tak komu obchod předat. Navíc ty nejlepší časy domu v Celetné skončily se začátkem první světové války. Poválečný rozmach sice přinesl šanci na oživení zašlé slávy, jenže ruku v ruce s chutí zákazníků utrácet přišla i nová a dravá konkurence. Karel Goldschmid se potýkal s podlomeným zdravím a chyběla mu síla znovu se do všeho opřít.

V roce 1917 se tedy dohodl s novými společníky a ve firmě si nechal jen drobný podíl. V podniku se už moc neukazoval a společnost převzalo nové vedení. Zprvu se podniku dařilo, nevydrželo to ovšem dlouho a už v polovině dvacátých let minulého století obchod balancoval na hranici krachu. 

Do své původní formy se „Paříž“ nikdy nevrátila. Tomáš Baťa ji získal v roce 1926, těsně poté, co Karel Goldschmid v ústraní zemřel. A když Tomáš Baťa zahynul v červenci 1932 při letecké nehodě, přešel dům na Jana Antonína Baťu. Pár let nato, od roku 1934, už stála na místě původního obchodního centra nová funkcionalistická budova s prodejnou obuvi – Pražané v ní nakupovali boty ještě v polovině devadesátých let. 

A nyní? Propojení s Paříží, byť trochu jiného druhu, se objevilo, když na místě na čas sídlilo muzeum voskových figurín Museé Grévin Paris. Teď je ale i to minulostí a voskové figuríny vystřídala galerie ocelových soch.

V knize Příběhy firem Rudolfa Píši najdete kromě obchodního domu U Města Paříže i historii dalších devíti českých značek, které ve své době patřily k ikonám.

Start typing and press Enter to search

Košík

Žádné produkty v košíku.