Václav Morávek – Pobožný pistolník a nejmladší ze Tří králů
Máte rádi hádanky? Jednu máme pro vás připravenou. Je to malý, kovový předmět s hrotem a je vystavený v policejním muzeu v Praze. Co to je? Nebudu vás dlouho napínat. Je to kulka! Samozřejmě ne ledajaká. Cílem střely byla totiž ikona protinacistického odboje. Během legendární přestřelky 20. prosince 1941 měla ukončit život Václava Morávka – hrdiny věřícího v Boha a své pistole! Snad s pomocí víry nebo zkrátka jen díky svým střeleckým schopnostem se Morávkovi podařilo přestřelku s Gestapem přežít a pokračovat v životě stejně fascinujícím jako fakt, že kulka, která ho měla ukončit je stále k vidění!
Hrdinou se člověk nerodí, hrdinou ho dělají až statečné činy. Václav Morávek rozhodně mužem statečných činů byl. V roce 1923 dobrovolně vstoupil do československé armády, v jejíž hierarchii neustále stoupal, až dosáhl hodnosti štábního kapitána. Mobilizace v září 1938 ho zastihla ve funkci velitele dělostřelecké brigády v Olomouci. Kvůli Mnichovské dohodě však své vojenské schopnosti nemohl uplatnit, což v něm zanechalo pocit hořkosti z nedobrovolné kapitulace, se kterou se odmítl smířit. Bezprostředně po zřízení Protektorátu Čechy a Morava proto začal jednat!
Po neúspěšném pokusu o přechod hranic do Polska se rozhodl, že bude okupační moci škodit zevnitř. Spojil se s členy odbojové skupiny Obrana národa a vybudoval ilegální divizi “Pribina” přímo podřízenou Zemskému velitelství ON – Čechy. Při cestách do pražské centrály Obrany národa se seznámil s Josefem Balabánem a Josefem Mašínem. Začal se psát příběh odbojové skupiny Tři králové!
Její činnost byla mimořádně nebezpečná. Stres s misí si trojice kompenzovala způsobem jim vlastním – specifickým humorem. Známým se stal kousek Václava Morávka, který si nechal od jednoho z pronásledovatelů z řad Gestapa Oskara Fleischera podpálit cigaretu. Jeho nadřízenému následně poslal dopis, kde se k situaci vyjádřil slovy: „Oskare, ty bídáku! Vsadil jsem se o tisíc korun, že si od Tvého doutníku zapálím cigaretu a oznamuji Ti, že jsem sázku vyhrál.“
Tři králové se zaměřovali především na sběr zpravodajských informací. Aktivity časem nabývaly na rozsahu, což zvyšovalo pravděpodobnost dopadení. Mračna se nad skupinou začala stahovat už v roce 1940, kdy byl Václav Morávek donucen přejít do ilegality. Jeho hodnota pro odboj tím ale neklesla. Dostával naopak důležitější úkoly, které se mu však brzy měly stát osudnými.
“Spojte se s A-54”, zněl jeden z rozkazů, který Václav Morávek obdržel z londýnského velitelství. Cílem bylo kontaktovat československého agenta Pavla Thümmela nasazeného u německé tajné policie Abwehru. Morávek schůzkami získával důležité informace, zároveň však riskoval odhalení v případě, že bude Thümmel prozrazen, což se také stalo!
Ještě předtím byl na jaře 1941 zatčen Josef Balabán a po divoké přestřelce s Gestapem u konspiračního bytu i Josef Mašín. Václavu Morávkovi se z bytu podařilo sešplhat po ocelovém lanku. Přišel tím o levý ukazováček, nikoliv však o touhu dále bojovat.
Na podzim 1941 zatklo Gestapo Thümmela a následná série razií dovedla opět německou policii k Václavu Morávkovi. V prosinci 1941 tak došlo k legendárnímu střetu, kdy se Morávek prostřílel skrze přesilu, čímž si vysloužil uznání velení odboje, které ho v roce 1942 vybralo jako kontakt pro výsadek Silver A. K dlouhodobější spolupráci mezi “Otou” (krycí jméno Václava Morávka) a členy výsadku však nedošlo.
V březnu 1942 se totiž Gestapu podařilo od Thümmela, který byl již na svobodě využíván jako návnada, získat informaci o dalším pražském setkání s Morávkem na místě dnešní zastávky Prašný most. Co se onoho večera 21. března 1942 přesně odehrálo, není dodnes uspokojivě objasněno. Jisté je, že došlo k přestřelce, při které skončil životní příběh Václava Morávka. Začal se však psát příběh nový, příběh, ve kterém smrt jednoho, oživila odbojovou aktivitu mnohých a přispěla tak ke konečnému vítězství.
Text: Jiří Sochorek