Vítězslav Nezval: Muž mnoha talentů i kontroverzí
Odešel tak člověk, který svým dílem dokázal velikost naší literatury, ale také muž sympatizující s komunistickým režimem. Jeho neobyčejný životní příběh přitom začal docela obyčejně.
Začátek na Moravě
Jihomoravskou ves Biskoupky protnul 26. května roku 1900 dětský pláč, který vzápětí vystřídaly projevy radosti učitele Bohumila Nezvala. Žena Emílie mu právě porodila syna. Zdánlivě běžný venkovský den se později stal dnem památným – dnem narození Vítězslava Nezvala.
Stejně jako jiní chlapci jeho původu i Vítězslav Nezval absolvoval základní vzdělání, po kterém přišlo na řadu gymnázium v Třebíči. Studium však přerušila první světová válka. Z armády ho ale pro údajnou vzdorovitost a nespolehlivost propustili. Řádem svázaná mašinérie jeho umělecké nátuře zkrátka neprospívala. Svůj potenciál naplno rozvinul až ve svobodě zaslíbené první republice.
Poetismus a první sláva
V roce 1919 odmaturoval a nastoupil na univerzitu. Brzy však zjistil, že v přednáškových sálech štěstí nenalezne. Čekalo ho jinde – v uměleckém prostředí dvacátých let. Ta umožnila vznik mnoha netradičním uměleckým směrům, mezi kterými vynikl avantgardní poetismus. Vůdčí osobností čistě tuzemského způsobu myšlení a tvorby se vedle Karla Teigeho stal právě Vítězslav Nezval.
V roce 1924 vydal básnickou sbírku Pantomima, kde inovativní formou zachytil moderní dobu se vším, co přináší a bere. Ve stejném roce vstoupil do komunistické strany, která se ve své době těšila velkému zájmu umělců a lidí vzhlížejících k Sovětskému svazu. Během prvního desetiletí existence Československa se vypracoval v jednoho z nejrespektovanějších umělců u nás. Netrvalo dlouho a začalo se o něm mluvit i v zahraničí.
Paříž a surrealismus
V době hospodářské krize doprovázené společenskými otřesy se Vítězslav Nezval rozhodl hledat nové způsoby uměleckého vyjádření ve městě na Seině. V Paříži se setkal s otcem surrealismu básníkem André Bretonem. Setkání ho inspirovalo k založení československé Surrealistické skupiny v roce 1935.
„Sbohem a nashledanou, i kdybych se měl plazit po kolenou k tvé lásce, o niž se dělím s tisíci básníků, kteří tě měli."Vítězslav Nezval — Sbohem a šáteček
Válka a Manon Lescaut
Muž mnoha talentů měl i svou kontroverzní stránku. Pod vlivem antisovětských postojů ostatních členů Surrealistickou skupinu rozpustil a rozhodl se pro přímočařejší umělecká vyjádření. To už se psala 40. léta 20. století a světem zmítala válka.
Na pozadí ničivého konfliktu se zrodilo možná nejklíčovější Nezvalovo dílo – veršované drama Manon Lescaut. Tragédie o spalující lásce vynikala zejména poutavými dialogy psanými zvukomalebnou češtinou. V době německé okupace českých zemí se jednalo o odvážný Nezvalův počin, který měl pozvednout upadající národní hrdost.
„Manon je můj osud. Manon je všecko, co neznal jsem dosud. Manon je první a poslední můj hřích, nepoznat Manon, nemiloval bych."Vítězslav Nezval — Manon Lescaut
Stín kontroverze
Vítězslavu Nezvalovi se podařilo prosadit i v konkurenci poválečné umělecké tvorby v duchu nastupujícího socialistického realismu. Rozhodnutí spojit své jméno s komunistickým režimem však nepatřilo mezi ty nejšťastnější.
Podepsání prokomunistické výzvy Kupředu, zpátky ani krok! a podílení se na totalitní politice na něj spolu s díly jako Velký orloj nebo Stalin vrhly stín kontroverze, kterou je osobnost Vítězslava Nezvala opředená dodnes.
Text: Jiří Sochorek