Nové motivy právě v prodeji na e-shopu i v kamenné prodejně v Praze.

Česká Coco Chanel

16. 5. 2023 |

Kdo byla Hana Podolská aneb Česká Coco Chanel
Jedna z předních osobností československé módní scény za dob první republiky i druhé světové války. Hana Podolská měla obrovský talent, co se týče šití i navrhování oděvů, díky svému podnikavému duchu a žoviální osobnosti ale také dokázala desítky let vést podnik, kam pro nové šaty mířila společenská elita celého státu. Život módní guru byl ale komplikovaný a v závěru i osamělý. Jaká byla česká Coco Chanel a její osud?
Začala šít, aby pomohla živit rodinu
Johanna Vošáhlíková, která si už během dětství začala říkat zkráceně Hana, se narodila 16. května 1880 v Merkhausenu v dnešním Německu do rodiny architekta a stavitele Františka Vošáhlíka. Díky práci otce rodina hodně cestovala, a také byla dobře zabezpečená. To se ale změnilo, když František Vošáhlík zemřel ve svých 44 letech na tuberkulózu. Jeho žena se i s dětmi přestěhovala do Prahy, a aby se rodina uživila, musela začít do rozpočtu přispívat i Hana - vyučila se švadlenou a samostatně začala šít po domech.
Z malého salonu až do ateliéru v Lucerně
V roce 1907 si Hana vzala malíře a fotografa Viktora Podolského, který jejího podnikavého ducha podporoval. Už v roce 1908 si s manželovou pomocí otevřela Podolská svůj vysněný podnik - Salon u pěti králů v Podskalí. Práce talentované návrhářky a jejích švadlen se brzy stala oblíbenou a v roce 1914 se tak podnik mohl přestěhovat na jednu z nejlepších pražských adres, na roh Jungmannovy a Vodičkovy ulice, odkud hned o rok později celá rodina, už i se zavedeným salonem, zamířila přímo do nově postavené Lucerny. Zde ve čtvrtém patře manželé Podolští se svými dvěma syny Viktorem a Milošem žili, ale byl zde i módní ateliér s kloboučnictvím, kožešnictvím a moderními zkušebními kabinkami s denním i nočním světlem.
Prvorepubliková módní ikona
Po první světové válce se salon Podolské zařadil mezi špičky v oboru, stejně jako to bylo u salonu Oldřicha Rosenbauma nebo Arnoštky Roubíčkové. Postupně Podolská zaměstnala kromě manžela i oba své syny se snachami, začala spolupracovat s předními fotografy Františkem Drtikolem a Františkem Vobeckým, pořádala také první módní přehlídky v tehdejším Československu.
V roce 1926 nešťastnou náhodou zemřel manžel návrhářky Viktor Podolský. V průběhu honu jej omylem zastřelil jeden z účastníků, když si čistil zbraň. Hana byla zdrcená, ale do budování rodinného podniku se ponořila ještě více, a tak se v roce 1931 její salon opět stěhoval - na prestižní adresu do paláce Adria v Jungmannově ulici, kde zabíral celá tři patra, včetně sálu na přehlídky s kapacitou až 300 lidí. Krátce nato postihla módní návrhářku další rána - náhle zemřel její syn Miloš. To Podolskou otřáslo a vůbec poprvé musela na čas nechat vedení svého podniku na zaměstnancích. Po pohřbu se ale navrátila a do podnikání se opět vrhla.
Nové metody geniální podnikatelky
Co bylo klíčem k úspěchu Podolské? Kromě vrozeného nadání a dobrého byznysového myšlení i promyšlená a efektivní propagace. Hana Podolská zaměstnávala profesionální manekýny, spolupracovala s předními osobnostmi tehdejší společnosti, se slavnými herečkami jako byly Adina Mandlová nebo Nataša Gollová. Své modely propagovala na dovolených v Mariánských Lázních, kam se vypravila i se svými modelkami, a několikrát denně je nechala převlékat se a v nových šatech korzovat po promenádě. Stejnou taktiku volila i na dostizích ve Velké Chuchli. Navrhovala ale také šaty a kostýmy pro divadlo a film, mimo jiné třeba pro snímek Martina Friče Kristián.
Inspiraci pro svou práci čerpala návrhářka v centru celého módního průmyslu - v Paříži. Traduje se, že na přehlídkách, kde se nesmělo fotografovat ani kreslit, dávala Podolská tajně znamení své spolupracovnici, která okamžitě odbíhala na toaletu, aby mohla vybrané modely rychle načrtnout a později je použít jako vzor v pražském salonu.
Radikální změny po válce
Druhou světovou válku přežil podnik Podolské bez velké újmy. Sice přišla o část klientely a na čas se musela smířit s nedostupností kvalitních materiálů, salon ale stále fungoval, a to i díky spolupráci s filmovými studii. Po převratu v roce 1948 ale čekal Podolskou pád. Podnik byl znárodněn, jeho ředitelem se stal dosavadní zaměstnanec Karel Kadlec a bývalá majitelka zde mohla jen díky přímluvě Marty Gottwaldové, která byla její věrnou zákaznicí, zůstat alespoň jako prodavačka.
Ještě téhož roku emigrovala Hanina snacha s vnučkou, ale když je chtěl následovat i její syn Viktor, byl zadržen v Rakousku, navrácen zpět a odsouzen ke třinácti letům vězení a práci v uranových dolech. Po sedmi letech ale i kvůli žalostnému zdravotnímu stavu požádal o zkrácení trestu, a aby mohl být propuštěn, podepsal spolupráci s StB. V roce 1968 ovšem také emigroval, a to se souhlasem své matky, která kvůli svému vysokému věku už chtěla zůstat v ČSSR.
Hana Podolská zemřela 15. února 1972 v Praze, zcela bez svých nejbližších, opuštěná. Svůj zbývající majetek odkázala ošetřovatelce. Její podnik fungoval dále, ovšem už jako součást Módních závodů Praha. Definitivně byl zavřen až v roce 1992.
Jméno Hany Podolské dodnes zůstalo synonymem pro kvalitu a originalitu československé módy. Její modely jsou součástí depozitářů českých muzeí, najdeme je třeba v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, ale lidé si jich velmi cení i v soukromých sbírkách.
 



























Text: Eva Krejčí
0 komentářů