„Klasický humoristický román ze sportovního prostředí o tom, jak chalupník Klapzuba vychová ze svých synů slavnou fotbalovou jedenáctku,“ píše se o Klapzubově jedenáctce Eduarda Basse v Databázi knih. Útlá knížečka tam navíc vyfasovala 78 %. A to je od současných čtenářů velmi solidní známka pro dílko, které prvně vyšlo v roce 1922 a letos slaví stovku.
Na první dobrou se Klapzubova jedenáctka tváří jako sportovní povídka, ale hlavně je to vyprávění o férovosti, soudržnosti, profesionalitě a podnikavosti. Díky tomu docela dobře zapadá i do dnešního trendu biblí osobního rozvoje. „Jsou-li překážky, je nutno je zdolat. Nikdy neztráceli důvěry a naděje, ale nikdy také neskládali ruce v klín,“ píše Eduard Bass o Klapzubech.
Jeho knihu tak můžete číst různě a vyzobávat si z ní zajímavé drobky. Jako podnikatelští zelenáči oceníte třeba syrovou promluvu starého Klapzuby, když přiveze domů do chalupy potvrzení ze Středočeské župy, že jsou jeho kluci zařazení do třetí třídy. Ti jsou sice trochu namíchnutí, že musí hrát až takhle nízko, jenže místo foukání na bebíčko od táty slyší: „Všecko musí být pěkně po pořádku. Dá pámbu, že to natřete i Slávii, ale napřed se k ní musíte dostat. Já jsem vás naučil všemu, co potřebujete, a teď se musíte sami probíjet kupředu. Jináč to ve světě není.“
Úplný podnikatelský guru, že? Prostě vezměte mičudu (nebo cokoliv jiného) a všem to ukažte! Klapzubové se s tím nemažou, bleskově proskáčou do první třídy a tam porazí každý mančaft, který se jim připlete do cesty. A zatímco stará Klapzubka pláče štěstím, že už mají hotovo a nemusí dál dřít, pantáta Klapzuba jen procedí: „Copak to žblabolíš, Marie?“ Má o fous větší ambice – dobýt svět. A vůbec mu nevadí, že přitom bafá z dýmky někde v Dolních Bukvičkách, o kterých nikdo nikdy neslyšel.
Jenom doma? To nestačí
„Tož se koukněte Jurovi na nos,“ říká. „Jak on teď nosí nos vzhůru, že dal Slávii tři branky! A vy všichni to děláte po něm. Jako by výhrou v Čechách už bylo všecko vyřízeno! Máte mistrovství první třídy, dobrá. Jste nejlepší mužstvo v zemi. Taky dobře. A tím se chcete spokojit? To myslíte, že už vám stačí nadosmrti? Já myslím, že je to velký chybus. Člověk musí pořád chtít něco víc a někam výš. Po celý život,“ dodá a rovnou naplánuje mladým evropskou tour.
Zůstává přitom nohama na zemi. „I propáníčka, jejich englický veličenstvo,“ vypráví o něco později anglickému králi, „jakpak se může chalupníkovi vést. Nebejt těch kluků, je to pořád nula k nule, a když sem tam nějakej gól padne, je to vždycky ofsajd.“
Prakticky z většiny Klapzubových promluv by mohly být internetové memy. Bass ho nechává zvesela hláškovat a jeho monology by dopadly na úrodnou půdu i dneska. Tak třeba: „Jakej pořádek si kterej národ zavede, ten ať platí. Jsou kobyly, které jsou nejšťastnější, když jsou bez ohlávky, a jsou jiné, které už ani nedovedou chodit, nemají-li klapky na očích. A táhnout musejí koneckonců jedna jako druhá,“ soudí.
Nikdy nebudeme stát ofsajd
Svou upřímností dokonce rozparádí anglického krále tak, že z vladaře vypadne zajímavý recept na řešení geopolitických galimatyášů: „Pročpak se například místo vydržování ohromných armád nevypěstuje v každém národě dokonalé fotbalové mužstvo? Kdyby došlo ke sporu, jejž by se nepodařilo odkliditi smírnou cestou, nastoupilo by místo všech vojsk jedenáct hráčů z každé strany a ti by spornou otázku rozhodli.“ Což Klapzubu dojalo: „To by bylo Československo velmoc!“ (No, bejvávalo.)
Klapzuba se taky nějaký čas staral o prince Waleského, který pár stran nato usedne na anglický trůn se slovy: „Slibujeme, že nikdy nebudeme stát ofsajd.“ Nebo: „Doufáme, že až nám nebeský Soudce odpíská konec, bude skóre Anglie vysoké a každý přitom uzná, že jsme hráli hru fér.“ Nestálo by za to si tohle od Bassových Anglánů aspoň na chvíli vypůjčit?
Zbytek (nejen) fotbalových mouder už je na vás – Klapzubovu jedenáctku zhltnete na posezení za jeden zimní večer, maximálně dva. Nebudete u ní hýkat smíchy, jen si tak usměvavě plyne. Je poetická, laskavá a něžně vlastenecká.
P. S.: A protože je to kniha prosycená fotbalem, tak schválně – jestlipak máte ponětí, kdo v roce 1922 hrál ve skutečnosti Středočeskou župu? Nápověda: Klapzubové to nebyli. Nechyběly v ní samozřejmě Sparta se Slavií nebo žižkovskou Viktorkou, ale spousta dalších klubů by vás nejspíš překvapila. Mezi elitou tehdy hrály třeba i Čechie Karlín, Union Žižkov, ČAFC Vinohrady, AFK Vršovice, SK Kladno, SK Kročehlavy nebo Nuselský SK. V předligové éře se hrálo v osmi regionálních soutěžích v Česku i na Slovensku (to byly právě župy) a titul se rozděloval v národním play-off. Protože Středočeská župa byla se 14 účastníky největší a nejvýznamnější, šel její vítěz rovnou do finále – to tehdy vyhrála Sparta nad Hradcem „klapzubáckým“ výsledkem 7:0.
Čtenářský deník po 100 letech
Titul: Klapzubova jedenáctka
Autor: Eduard Bass (vlastním jménem Eduard Schmidt)
První vydání: 1922
To se mi líbí
0 komentářů