Odvážní parašutisté, letci RAF, cvičení elitní vojáci nebo slavné postavy československých dějin jako Milada Horáková nebo Milena Jesenská. Odbojářky a odbojáři ale nejsou jen ti, které najdeme v učebnicích a čítankách. Proti nacistickému a později komunistickému režimu u nás tajně bojovaly tisíce lidí. Nešlo o zvláštní agenty ani brilantní válečné stratégy, často to byli "úplně obyčejní" lidé, kteří prostě a jednoduše chtěli pomoci vlasti. Role, které na první pohled nevypadají důležitě, ale ve skutečnosti pomohly u velkých historických událostí, často zastávaly ženy. Nenápadnými činnostmi pomáhaly odboji a riskovaly svůj život a rodinu, bez nároku na odměnu a často i bez pozdějšího uznání.
Jak ženy pomáhaly?
Dokázaly skvěle pašovat potravinové lístky a různé dokumenty, nenápadně shánět úkryty i informace, jako doprovod mužů byly ideálním krycím partnerem. Staly se z nich převaděčky, ukrývaly Židy nebo partyzány, nebo třeba psaly a vydávaly odbojářské texty. Nelétaly se stíhačkami, nedělaly velké sabotáže, většinou neuměly ani držet zbraň. Ale pomáhaly, jak jen mohly. Do svých všedních dnů přidaly odbojářské činnosti, díky kterým se naše dějiny změnily.
Hrdinky ženského odboje
O koho šlo? Některým hrdinkám se jejich uznání dostalo, posmrtně nebo ještě za jejich života. Anna Malinová a Marie Kovárníková pomáhaly duu parašutistů, Gabčíkovi a Kubišovi. Byly jejich přítelkyněmi, ukrývaly je a doprovázely po Praze. Obě zemřely v Mauthausenu. Čtrnáctiletá Jindřiška Nováková měla kuráž odklidit Kubišovo zakrvácené kolo po atentátu na Heydricha. Společně se svou rodinou prozrazenou Karlem Čurdou byla odvlečena do Terezína a popravena v Mauthausenu . Irena Bernášková, která mimo jiné vydávala časopis V boj, se při svém zatýkání s gestapem zuřivě prala a svůj rozsudek smrti poslala rodině dopisem jako oznámení zásnub.
Po válce to pak byla kromě Milady Horákové například i Zdena Mašínová starší, která vážně nemocná umírala rok na betonové podlaze věznice na Pankráci. Převaděčku Julii Hruškovou, která pašovala dokumenty za hranice, vyšetřovatelé ve vazbě bili, až potratila. V roce 2010 získala Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Skautská vedoucí Dagmar Skálová, která se podílela na plánování svržení komunistického režimu, na sebe po zatčení v roce 1949 vzala všechnu vinu, aby uchránila ostatní před odsouzením. Na shodných výpovědích se přes zdi věznice domlouvala s ostatními morseovkou. Řád Tomáše Garrigua Masaryka získala v roce 1997.
To je jen pár jmen, která známe. Do odboje ale byly žen zapojeny stovky. Některé příběhy upadly úplně v zapomnění, jiné se možná dozvíme ještě časem. Důležité ale zůstává, že tyto ženy nasadily vlastní životy, budoucnost, zdraví a často i rodinu pro svobodu naší vlasti. Daly Česku to, co měly. Tak si toho nezapomínejme vážit.
To se mi líbí
0 komentářů