Pohlednice Olga
Olga Havlová strávila většinu života pod drobnohledem. Ať už se jednalo o fotoaparáty agentů StB nebo o kamery novinářů, vždy si zachovala tvář. Udržela si ji ve výslechových místnostech i při konverzacích s prezidenty. Snažila se být přívětivá, ale nevadilo jí se ohradit: “Jsem holka ze Žižkova, a tak se nikdo nesmí divit, že se hned ozvu”. Po roce 1989 se s grácií sobě vlastní ujala role první dámy. Na snímku z 60. let ji zachytila legendární fotografka Dagmar Hochová, mistryně v hledání krásy všedního dne. Za poskytnutí fotografie děkujeme Moravské galerii v Brně a Lukáši Hochovi.
Detailní popis produktu
Dělnické prostředí pražského Žižkova nebylo v meziválečném Československu nejpříznivějších místem pro život. Lidé, kteří se zde narodili, však byli na své kořeny patřičně hrdí. Ne jinak tomu bylo u Olgy Havlové rozené Šplíchalové. Od dětství byla vedena ke skromnosti a respektu k druhým. Nejsilnějším dědictvím dělnického prostředí však byla schopnost, neztrácet sebe sama. Když bylo třeba, ozvala se. Své sestře například pohrozila, že když bude volit komunisty, přestane ji hlídat děti.
V roce 1956 došlo k osudovému setkání s Václavem Havlem. Když se ji po krátké známosti zeptal, jestli s ním bude chodit, odvětila: „Tak jo, ale je se mnou těžké pořízení!” Vašek, jak mu Olga říkala, se však nenechal odradit a v roce 1964 se s Olgou vzali. Vzájemné štěstí jim však neustále narušoval režimní aparát. Tajná policie vedla na Olgu spis s krycím jménem “Olinka”. Ona se však nenechala zlomit. Podepsala Chartu 77 a přežila i Havlův pobyt v komunistických žalářích. Nakonec se dočkala života ve svobodné zemi.
Po roce 1989 se navzdory svému negativnímu postoji k pompám a rituálům ujala role první dámy. Svůj vliv využila k pomoci druhým. V roce 1990 založila Výbor dobré vůle. Zemřela v roce 1997. Nadále však zůstává inspirací pro nás i budoucí generace.
Doplňkové parametry
| Kategorie: | pohlednice |
|---|---|
| velikost-produktu: | A6 |
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
