Když dnes ženy volí, studují a rozhodují o svém životě, málokdo si vzpomene na jednu z těch, kdo za to kdysi bojovali. Františka Plamínková, učitelka, novinářka, politička a hlavně neohrožená bojovnice za ženská práva, byla jednou z nejvýraznějších postav české historie.
Narodila se v roce 1875 do doby, kdy se od žen očekávalo především manželství a péče o rodinu. Ona ale měla jiný plán. Stala se učitelkou a brzy pochopila, že vzdělání je klíčem k rovnosti. Nezůstala však jen u školy – začala psát, organizovat a mluvit. Byla u toho, když si české ženy vybojovaly volební právo, a když byla v roce 1925 zvolena do Senátu, ukázala, že ženy mohou politiku dělat stejně dobře jako muži.
Když v roce 1939 nacisté obsadili Československo, napsala Adolfu Hitlerovi otevřený dopis, ve kterém odsoudila jeho diktaturu. Bylo jasné, že to nezůstane bez následků. O tři roky později byla zatčena a popravena.
Dnes její odkaz žije dál. Její jméno nese několik škol a ulic, ačkoliv mnozí netuší, jak silná žena se za ním skrývá. Až půjdete kolem její pamětní desky na pražském Staroměstském náměstí, zastavte se na chvíli a připomeňte si, že díky ní mají české ženy hlas, který je slyšet.
