Po žluté nebo po červené? Klub českých turistů jako světový fenomén

Jsme národem houbařů, vtipálků, pivařů... ale taky turistů. Ať už těch pokročilých, kteří jsou na horách jako doma, nebo svátečních, kterým stačí lehčí procházka. Díky čemu u nás turistika kvete? Samozřejmě milujeme českou přírodu, ale nemohli bychom ji tak snadno objevovat bez Klubu českých turistů. A zejména bez jeho propracovaného systému turistických značek, díky kterému na výletech nebloudíme.

Téměř sto padesát let české turistiky

V době, kdy turistika ještě nebyla tak masovým koníčkem, v roce 1888, založilo pár nadšenců Klub českých turistů. Nepropagovali přitom jen chůzi, ale pohyb v přírodě jako takový, poznávání krajiny, přírody a kultury naší země. A samozřejmě i sdílení zážitků. Kdo do klubu patřil? Ze slavných historických osobností třeba vlastenec a feminista Vojta Náprstek nebo spisovatel Karel Jaromír Erben. I díky nim se spolku dařilo a zakládal první turistické ubytovny, vydával první mapy a samozřejmě přišel s trendem značení. A tím inspiroval i další země.

Tři pruhy, čtyři barvy, tisíce kilometrů

Turistické značení dneska už skoro nevnímáme, křižuje celou republiku, potkáváme je na stromech, sloupech, kamenech, patnících... Ale jeho údržba si žádá spoustu práce. Přibližně 80 000 kilometrů tras u nás udržují stovky speciálně proškolených dobrovolníků. Ti procházejí stezky, kontrolují, přemalovávají značky a starají se o to, aby průchod tras byl bezproblémový a plynulý. Pravidelnou údržbu opakují zhruba každé tři roky. A z některých z nich se stali opravdoví srdcaři, o značky se starají i desítky let.

Co ale konkrétní značky znamenají? Tři pruhy, dva vnější bílé a ten prostřední barevný, udávají typ trasy. Červená barva značí páteřní hlavní trasy, hřebenové nebo dálkové. Modrá označuje trasy důležité, zelená lokální výletní stezky a žlutá pak nejčastěji ty spojovací.

Tento náš systém je opravdovým unikátem. Je jednoduchý, praktický, přehledný a přitom poměrně snadný na zkopírování. Inspirovali se jím například v Polsku, Maďarsku nebo i v Rumunsku.

Ahoj!

Stejně jako chůze po značce, patří k českým pochodům i pozdrav: "Ahoj!" Zdravíme každého bez rozdílu věku nebo kondice. Proč? Protože je to na horách slušnost. Turista tak zdraví turistu, chodec chodce, rovný rovného. V přírodě si pozdravem dáváme najevo, že se respektujeme, jsme připraveni si poradit, pomoci, ukázat směr, dát tip na zajímavou zastávku, varovat před počasím nebo třeba věnovat náplast na puchýř.

Naopak nepozdravit, sklonit hlavu nebo jen cosi zamumlat, to se v horách prostě nehodí. A tím jedním „ahoj“ se symbolicky zařazujeme mezi pokračovatele tradice, která tu funguje už víc než století.

Co Čech, to turista

Jak je na tom česká turistika dnes? Hory i stezky bývají za pěkného počasí plné lidí a KČT má přes 30 000 členů. A i když občas ještě potkáme výletníka v nepohodlných sandálech s igelitkou v ruce, je to čím dál větší výjimka. Češi se stávají jistějšími, dbají na bezpečí, lépe odhadují své síly a umí využívat GPS nebo aplikace pro přivolání pomoci.

Naše turistika se posouvá. Díky technologiím se otevírají i náročnější terény a stále více lidí má odvahu objevovat odlehlé kouty republiky. A přesto – ty největší poklady často najdou ti, kteří vyrazí jen tak, bez signálu, bez elektřiny, zato se zrakem vycvičeným na hledání oněch barevných pruhů. Ti, kteří jdou nejen za cílem, ale hlavně pro samotnou radost z cesty.